PRAKTICKÉ RADY PRO RODIČE ŽÁKŮ SE SPECIFICKÝMI PORUCHAMI UČENÍ


Máme dítě s dyslexií
Čtecí okénko doporučujeme dětem, které čtou s velkými obtížemi. Tuto metodu je nutné doplnit i cvičeními percepčních a kognitivních schopností (dle výsledků individuální diagnostiky). Hlavním účelem této metody je cvičit správné pohyby oka po řádku, odstraňovat tzv. dvojí čtení a dodávat čtení plynulosti. Dvojí čtení se projevuje tak, že si dítě nejdříve slovo čte po písmenech potichu a teprve potom je vysloví nahlas (signálem bývají velké pauzy mezi slovy).

Způsob použití:

  1. text postupně odkrýváme - dítěti nejprve exponujeme začátek slova a pak teprve slovo celé - tím je nutíme, aby se při čtení vždy řídilo podle začátku slova. Aby si zvyklo číst odleva doprava, aby „nehádalo".
  2. text postupně zakrýváme - dítě má před sebou nejprve celý řádek, avšak posunované okénko jej postupně zakrývá. Dítě je tedy soustavně „tlačeno" dopředu.

Postup:

  • velikost vystřiženého okénka musí odpovídat velikosti písma - ideální je milimetrový okraj bílého papíru nad a pod písmeny
  • text postupně odkrýváme, kartičkou s okénkem pohybuje ten, kdo s dítětem pracuje, NE dítě samo
  • rychlost pohybu okénka přizpůsobíme čtenářským možnostem dítěte. Dbáme na dodržování tempa - na pomalé, ale plynulé čtení (rychlost čtení se postupně dostaví)
  • zatím od dítěte nevyžadujeme čtení s přednesem, stále dbáme na čtení klidné až monotónní (přednes se dostaví s rozvojem čtenářských dovedností)
  • „dvojí" čtení nepřipouštíme. Učíme dítě, aby si souhlásku protahovalo a přidávalo k ní samohlásku - jde o klidné, pomalé a plynulé slabikování
  • při plynulém slabikování dbáme na to, aby dítě slabiky nevyráželo - stále je důležitý pomalý, klidný až monotónní přednes
  • abychom zabránili ulpívání na písmenech nebo slabikách, které dítě čte, posouváme okénko těsně předtím, než dítě čtenou slabiku vysloví, a tím písmeno - slabiku zakryjeme (text tedy postupně zakrýváme). Nutno zde vysvětlit dítěti, že nejde o zrychlování čtení, stále vyžadujeme čtení pomalé, klidné, plynulé
  • při čtení s okénkem umožňujeme odpočinek: Necháme dítě číst tři až pět řádek (dle individuální potřeby), pak jeden řádek čteme sami stejnou rychlosti, kterou četlo dítě - dítě se k nám může připojit nebo zrakem sleduje text. Ve čtení se takto s dítětem střídáme
  • doba čtení s okénkem by měla být 10 min. denně. U dětí s výraznějšími dyslektickými obtížemi a u dětí, které se hůře soustředí, se doporučuje pětiminutový nácvik dvakrát denně
  • pokud dítě čte „dvojím čtením" pouze slova obtížná, znamená to, že postupně zvládá čtení snazších textů a je tendence k postupnému zdokonalování. V tom případě dávejte přednost čtení říkadel, textů pro začínající čtenáře, případně používejte krátké texty v dětských časopisech. Je třeba, aby si dítě začalo zvykat na plynulé čtení celých slov. Snadný text bude lépe zvládat a zároveň bude mít ze čtení lepší pocit. Objeví-Ii se obtížné slovo, mělo by ho číst po slabikách. Pokud čte způsobem „dvojího čtení" všechna slova, pak musí číst po slabikách, cvičit čtení izolovaných slabik nebo písmen, vrátit se tedy při nácviku čtení do období prvního ročníku. Opět je vhodné používat snadné texty, které odpovídají jeho stupni vývoje dovednosti číst.

 
Obecně pro učení se čtení platí, že dítě by mělo mít texty, které mírně převyšují jeho současné dovednosti. Jsou-li slova příliš obtížná, dítě věnuje všechnu energii na luštění písmen, hláskování slov a nepamatuje si, co čte. Čtení se pro něj stává strašákem a velmi nepříjemnou činností, které se brání. Zároveň je nutné upozornit, že čtení je dovednost, kterou je třeba cvičit, a to nejen ve škole, ale i doma. Čtení s okénkem umožňuje vést pohyby očí zleva doprava. Některé teorie tvrdí, že nesprávné oční pohyby jsou jednou z hlavních příčin dyslexie. Pokud dítě vytrvale a přes veškerou snahu rodičů i učitelů okénko odmítá, lze tuto pomůcku nahradit obyčejnou záložkou, ukazovat si prstem.

Čtecí okénko můžete objednat na adrese: http://www.distr.cz/

Ve čtení žáci s SPU nejčastěji zaměňují písmena tvarově podobná (např. b-d, a-e, m-a), písmena zvukově podobná (t-d, sykavky), písmena lišící se čárkou, háčkem nebo také písmena zcela nepodobná. Předkládáme materiál vhodný pro individuální práci dětí v dyslektickém kroužku nebo doma s rodiči. Cílem je upevnění tvarů zaměňovaných písmen při čtení vyškrtáváním nebo vybarvováním obou písmen rozdílnými pastelkami, podtrhávání slov, která obsahují tato písmena.


Instrukce „Vybarvuj b zelenou a současně d červenou pastelkou“.
Domečku, domečku, kdo v tobě přebývá?
Pejsek a kočička, kohoutek, slepička,
tatínek, maminka, dědeček, babička.
Zakouří z komína, jsme jedna rodina.
 
Bubnujeme na buben, pojďte, děti, pojďte ven!
Bubnujeme bum, bum, bum,
Budeme mít nový dům.
A kdo s námi nepůjde,
ten v něm bydlet nebude.
 
Jednou ráno v dubnu, přišlo koště k bubnu, bylo samý prach.
„Já ti, bubne, hubnu, až mám z toho strach!"
Buben svraštil čelo, až to zadunělo, pak pozvedl zrak.
„To by, koště, chtělo nehonit se tak!"
Koště domů chvátá, otevírá vrata, jde se do tmy skrýt.
„Je to pravda svatá. Teď budu mít klid."
Leží vedle vrátek, každý den má svátek, nedělá už nic.
„Však budu mít v pátek o kilogram víc."
Ve středu však zblízka zavoněla břízka, blýskl modrý den.
Koštěti se stýská. „Musím na skok ven!"
Venku na nábřeží zvoní zvony věží, zahoukala loď.
Běží koště, běží jako o závod.
Buben křičí: „Zle je, co se s tebou děje,
takhle zhubneš hned!"
Koště se jen směje. „Když mě těší svět!"
 
Dovednost číst se získává a automatizuje především čtením. Dítě s dyslexií potřebuje vhodné texty, které by obsahem odpovídaly věku, zájmům dítěte a také stupni poruchy. Pouhé opakované čtení textu je pro děti s poruchou učení velmi málo účinné. Vede to k učení článků zpaměti, je pro dítě nudné a je téměř bezpečnou cestou, jak od čtení odradit. Proto doporučujeme následující náměty pro práci s textem:

Příprava na čtení textu:
motivační rozhovor o článku, který se bude číst
aktivizace slovní zásoby, vyprávění na téma související s obsahem textu
čtení slov vybraných z textu z připravených karet
čtení celých vět
čtení slov ze zpřeházených slabik, písmen
čtení slov s vynechanými písmeny
čtení obtížných slov.

Práce s textem:
cílem těchto cvičení je ohmatat si text před vlastním čtením.
spočítej odstavce, řádky
vyhledej, přečti a případně opiš nejdelší (nejobtížnější) slovo, slovo obsahující písmeno …
přečti slovo začínající (končící) na ...
čti pouze první (poslední) písmena ve slovech
přečti např. druhé slovo na třetím řádku
přečti jednu větu a nauč se ji zpaměti.
 
Čtení textu:
ve čtení, stejně jako v ostatních předmětech, musí žák dostávat takové úkoly, které zvládne (naučit se číst jeden odstavec, jednu stránku). Nemá význam uložit úkol: „Čti si a já zatím ...“ a zavřít dítě do pokoje. Účinnější je věnovat 10 až 15 minut denně intenzivní společné práci:

  • čtení ve dvou (rodič a dítě), přičemž rodič čte nepatrně rychleji. Cvičí se tak nejen vlastní čtení, ale i přirozená intonace, rytmus, oční pohyby
  • střídavé čtení, dospělý a dítě se ve čtení střídají, každý čte jednu větu, jeden krátký odstavec.


Učit dítě předvídat obsah, využít vše, co ví. Nejde tu o hádání, ale o aktivizaci všeho, co je známé, podnícení fantazie. Ví-li čtenář, co přibližné bude text obsahovat, lépe se vyrovnává s technickou stránkou čtení.

Porozumění čtenému textu
Zvláště dětem s obtížemi ve čtení, které se příliš soustředí na technickou stránku výkonu, obsah textu často uniká. Obtíže se potom projeví nejen tím, že dítě není schopno vyprávět obsah přečteného článku, ale má potíže např. v matematice při řešení slovních úloh a ve všech předmětech, kde má získávat informace čtením textu.

Nácvik:

  • přiřazování slov, popř. celých vět k obrázkům
  • ilustrace textu, pro počátek stačí jedné věty
  • překrývání spodní části písmen tak, aby ke čtení dítě muselo domýšlet text podle obsahu, zakrývání celých slov
  • zakrývání celých slov ve větě, např. Na obloze svítí ...
  • čtení známého textu, ve kterém jsou vynechána (přelepena) slova. Dítě čte krátký text, poté jej čte znovu, ale text je upraven tak, že jsou některá slova vynechána
  • také listování v knížkách a encyklopediích a občasné přečtení krátkého textu má svůj význam. Utváří se tak návyk používat knihy, hledat v nich nové údaje nebo pouze rozptýlení. I čtení nadpisů, názvů kapitol nebo textu pod obrázky je čtením a přispívá ke zvládnutí této dovednosti.
  • bez ohledu na věk se velmi doporučuje předčítání. Není pravdou, že od 2. třídy si žák může číst sám. V tomto věku (a u dyslektiků ještě déle) ho čtení příliš unavuje, takže si raději nečte vůbec, ztrácí vztah ke knihám jako zdroji zábavy a poučení.

 
Doporučené materiály:
Novák: Korekce vývojových dyslexií I,II,III
Štěrbová, Zelinková: Čtení mě baví I
Zelinková: Čtení mě baví II
Hos, Hadačova, Pletka: Jak pomoci dyslektikům rozeznávat hlásky I.a II. díl
Šup: Učíme se číst s porozuměním
Zelinková: Dyslektické tabulky
 
Použitá literatura: Zelinková; odborné publikace, články

Máme dítě s dysortografií
Při nápravě vycházíme z diagnostických zjištění. Vybíráme cvičení, která jsou pro dítě účelná. Neprocvičujeme tedy to, co už dítě umí.
 
Sluchová diferenciace řeči:

a) sluchová analýza a syntéza řeči

  • rozlišování slov ve větě („U domu stojí auto.“ - věta má 4 slova),
  • rozkládání slova na slabiky („ne-se-me, o-pi-ce …“ - k tomu lze využít např. kostky stavebnice, kostka znázorňuje slovo, slabiku),
  • slovní kopan – vymýšlíme slova, která začínají poslední slabikou (nese-sedí-dítě-tělo…),
  • dítě určuje první hlásku slov, kterou mu předříkáváme (kniha – k),
  • dítě určuje poslední hlásku slov, což je pro děti obtížnější (pes – s),
  • dítěti předříkáváme slova, má určit, zda a na jaké pozici se ve slově objevuje daná hláska (d – led, dům, voda, koza …).

Vlastní nácvik analýzy slova na hlásky a syntézy hlásek na slovo
 
analýza slov

  • učitel (rodič) říká celé slovo kolo, dítě rozkládá na jednotlivé hlásky k – o – l - o

syntéza slov

  • učitel (rodič) hláskuje slovo n – o – v – i – n - y, dítě skládá slovo dohromady noviny

 
b) rozlišování měkkých slabik di, ti, ni a tvrdých dy, ty, ny

  • při nápravě obtíží sluchové diferenciace měkkých a tvrdých slabik se používají nejčastěji měkké a tvrdé kostky
  • dítě při opakování slova př. dítě – mačká příslušnou kostku

c) sluchová diferenciace délky samohlásek
Nejprve předepíšeme slova a dítě k nim připisuje čárky a tečky podle délky slabik:
leze . .
motýl . /
tatínek. / .
království / . /
svítilna / . .
Poté předepisujeme sestavy teček a čárek a dítě k nim má doplňovat slova:
/ . lípa, láska, vrána, pára
. / . rohlíček, pomáhat, vypínač
 
 
ZRAKOVÁ PERCEPCE TVARŮ
a) rozlišování pozadí a figury

  • na papír nakreslíme tvary, které zastíníme čarami. Dítě má tvary obtáhnout prstem, obkreslit na čistý papír
  • kreslíme tvary přes sebe
  • kreslíme čísla nebo písmena přes sebe

b)rozlišováníinverzníchobrazce

  • k tomu nám dobře poslouží kreslené obrázky – dítě má za úkol srovnávat obrázky a určovat, která část změnila svou pozici

př. podtrhni tvar, který je stejný jako první tvar na řádku da ba pa dd daad ab ba da
 
ROZVOJ OBRATNOSTI VYJADŘOVÁNÍ
Dítěti klidnou, přesnou a správnou výslovností předříkáváme slova, která má opakovat. Nejprve slova běžná a kratší, později slova se souhláskovými shluky, slova méně frekventovaná (př. vodojem, vnímavější). Pokud je dítě úspěšné, můžeme nacvičovat jazykolamy (př. nepředstavitelný pstruh, křepelčí kratochvíle)
 
ROZVOJ SLOVNÍ ZÁSOBY

  • jmenuj předměty podle barev (př. červená–všechny předměty v okolí dítěte – růže, malina)
  • třídění slov, které vychází ze zkušenosti dítěte (př. moje hračky – míč, panenka, …, co máme v kuchyni – stůl, židle, ….
  • jmenuj věci, které jsou ze stejného materiálu (př. věci ze dřeva – plot, židle, skříň..)
  • vymýšlej rýmy (opice – čepice, značka – hračka – pračka
  • společně s dítětem vymýšlíme k danému slovu slovo opačného významu (velký – malý, utíkat – stát)
  • vyhledáváme a jmenujeme spolu s dítětem slova, která jsou určitému pojmu podřazená (zelenina – zelí, květák, salát, dopravní prostředky – koloběžka, auto, letadlo)
  • ke dvěma i více slovům hledáme slovo nadřazené, opak předešlého (tulipán, růže, kopretina – květiny /Asie, Evropa, Afrika – světadíly)
  • ptáme se dítěte, čím se významy slov liší a v čem se podobají (vlak – auto: dopravní prostředky, vlak jede po kolejích, auto po silnici)
  • ptáme se na dvojice slov, které by vyjadřovaly podobný vztah. Ptáme se na význam vztahu, který dvojice vyjadřují (tatínek a syn=maminka a dcera, obr a trpaslík=slon a myš)
  • spolu s dítětem vytváříme definice (hrnec – kuchyňské nádobí, které slouží k tepelné úpravě jídla)


VYJMENOVANÁ SLOVA
Příklad – bi – by
bída, působiště, rubín, přebytečný, bylinářka,
hubička, kobylka, neobyčejný, chlubit se…
přeb-tečný, kob-lka, působ-ště, b-linářka
b-da, chlub-t se, rub-n, nebo-čejný, působ-ště…
Vyzveme dítě, aby odůvodnilo, jaké i napíše ve slově předepsaném pod tučným textem (př. přebytečný), dítě neopravujeme, ale vyzveme ho, aby se o správnosti své výpovědi přesvědčilo v tučném textu, kde je slovo správně napsáno. V tučném textu slovo neškrtá. Když bude vyhledávat další slovo, jeho zrak si bude opět opakovat i předchozí slovo.
 
Použitá literatura: Pokorná, V.: Cvičení pro děti se specifickými poruchami učení
 
Metoda měkkých a tvrdých kostek
Chybné rozlišování měkkých a tvrdých slabik di, ti, ni – dy, ty, ny je způsobeno

  • nejčastěji nedostatky v oblasti sluchového vnímání (tzv. fonemického sluchu)
  • sníženou schopností aplikovat učivo o tvrdých a měkkých slabikách.

Nutné je, aby si žáci diktovali to, co píší a učili se napsané zkontrolovat.
Pomůcky:
tvrdá kostka (vyrobená ze dřeva) se slabikami dy,ty,ny a měkká kostka (vyrobená z molitanu) se slabikami di,ti,ni

Postup:
Učitel, rodič předříkává dvojice slabik, žák zřetelně opakuje a poví, zda slyší měkkou, nebo tvrdou slabiku. Zpočátku si může slovo vyslovit s měkkou i tvrdou slabikou, aby se ujistil o správném řešení, ohmatává příslušnou tvrdou a měkkou kostku.

Vyhledávání slov s danou slabikou: Žák mačká např. tvrdou kostku dy (dý), současně slabiku vyslovuje a vyhledává slova s touto slabikou, např. dým, dýchá, ledy ...

Určování slabik ve slovech: Začínáme slovy, kde je sledovaná slabika na začátku, potom na konci a na závěr uprostřed. Učitel vysloví slovo, žák je opakuje a současně mačká odpovídající kostku.

Rozlišování slov, která se liší tvrdostí slabik. Doplňování slov do vět: Na stole tyká X tiká budík.

Procvičování slov, která obsahují více kritických slabik (např. hodiny ..)

Tato technika je účinná pouze tehdy, když vytvoříme podmínky k tomu, aby dítě nikdy nechybovalo. Pokud se ve třídě závodí, kdo dříve zvedne patřičnou kartu, pak dítě nemůže cvičit sluchovou diferenciaci, ale pouze hádá. Pokud se na něm žádá rychlost v řešení, nemůže si odpověď promyslet, popřípadě si slovo soustředěně ještě jednou z vlastních úst vyposlechnout.

Kostky s měkkými a tvrdými slabikami doporučujeme používat i v diktátech a cvičeních.
 
Použitá literatura:
Zelinková: Poruchy učení
Pokorná: Cvičení pro děti se specifickými poruchami učení
 
 
Zpracovala: Iveta Kollárová

KALENDÁŘ AKCÍ

 22. 10. 2018
Divadlo v MŠ
Výprava za ledním medvědem

 23. 10. 2018
Přehlídka středních škol
SVČ Krnov, žáci 9. třídy

 25. 10. 2018
Podzimní tvoření
Dílny pro rodiče a děti v MŠ

 31. 10. 2018
Loutkové divadlo - Popelka
1. třída, SVČ Krnov

 31. 10. 2018
České korunovační klenoty
Výstava Flemmichova vila Krnov, 8. třída